| |
| |
|
 |
Zámek
Skalička, zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek České
republiky, stojí uprostřed malého parku ve stejnojmenné, původně
samostatné obci Skalička (v pramenech též „Galicz“, „Skalicz“,
či „Skalice“), která se prvně připomíná již v roce 1273 v
privilegiu olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku pro mohelnickou
rychtu.
Od počátku 14-tého století je Skalička včleněna do lénního
systému olomouckého biskupství, přičemž náleží k jeho mohelnické
a později k mírovské provincii. Dějiny obce jsou tak svázány
s dějinami biskupského manství, přičemž k alodifikaci tohoto
léna dochází až v roce 1874. Od roku 1950 je Skalička součástí
blízkého Zábřehu. |
|
|
| |
Lze předpokládat, že v obci existovalo panské sídlo již počátkem
15-tého století, nicméně první skutečně dochovanou písemnou zmínkou
o obydlí držitele léna je až listina z 23. ledna 1639, kterou
Lorenc de Conforto přímá od olomouckého biskupa Leopolda Viléma
lénem „tvrz a dědinu Skalička“. Po jeho smrti se léno v roce 1649
dostává do rukou biskupského rady a kanceláře Jana Kaltschmidta
z Eisenberku, který jej v následujícím roce prodává Václavu Vilému
Hnátkovi z Wegfurtu, hejtmanu na hradě Mírov. Hnátkové se tak
na dalších 71 let stávají držiteli tohoto manského statku, přičemž
za posledního mana z tohoto rodu - Jana Adama byl nad vesnicí
postaven malý přízemní barokní zámek, či spíše přestavěna původní
tvrz. Poté co Hnátkové na Skaličce „po meči“ vymřeli, získali
v roce 1723 uvolněné léno za 5.000 zlatých do „bratrského vlastnictví“
Karel, Jan, František a Michal Bartodějští z Bartoděj. I když
si podaní stěžovali na nadměrné ukládání robot, Bartodějští skalické
panství pozvedli, čehož dokladem bylo zvýšení prodejní ceny na
8.200 zlatých při jeho převodu na Josefa Baltazara Schorschu z
Marderfeldu v roce 1746. Za jeho syna Jana Josefa (v roce 1772)
však horní část obce postihl ničivý požár, který se nevyhnul ani
zámecké budově, ze které dle pramenů „zůstalo stát pouze několik
sáhů zdi“. Po úmrtí posledního potomka rodu Schorschu získává
léno od biskupa Colloredo-Waldsee Michal Václav hrabě Chorynský,
svobodný pán z Ledské, a to za pouhých 4.280 zlatých (smlouva
z roku 1785 obsahuje rovněž i zmínku o požárem zničeném „rytířském
sídle“). Koncem 18. století je vyhořelý zámek obnoven v pozdně
barokním slohu a následně v průběhu 19. století ještě klasicisticky
a neobarokně upraven. Chorynští z Ledské Skaličku drželi 106 let
a byli jejími posledními majiteli se šlechtickým titulem.
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
