REALITA

Radka Müllerová – porcelán / Stanislav Müller – sklo / Miloš Adolf – malba

V sobotu 11. září 2010 byla na zámku Skalička slavnostně zahájena výstava REALITA, která představila tvorbu tří výrazných autorů: Radky Müllerové, Stanislava Müllera a Miloše Adolfa. Výstava propojila tři odlišná média — porcelán, sklo a malbu — a nabídla návštěvníkům pohled na realitu nejen jako na každodenní skutečnost, ale také jako na zdroj znepokojení, inspirace, společenských otázek i výtvarné proměny.

Vernisáž se uskutečnila v rámci Dnů evropského dědictví / European Heritage Days 2010, které v České republice probíhaly od 11. do 19. září 2010. Právě spojení výstavy současného umění s programem Dnů evropského dědictví dodalo celé akci širší kulturní rámec. Zámek Skalička se tak stal místem, kde se historický prostor otevřel nejen připomínce minulosti, ale i současné tvorbě a otázkám, které se vztahují k životu člověka v dnešním světě.

Výstava byla návštěvníkům přístupná od 11. září do 10. října 2010, vždy v sobotu a v neděli od 10.00 do 12.00 a od 14.00 do 18.00 hodin, případně po předchozí domluvě.

Název REALITA zde nebyl použit jen jako prosté označení skutečnosti. Výstava pracovala s realitou jako s něčím, co člověka obklopuje, formuje, zneklidňuje, ale zároveň inspiruje. V doprovodném textu byla realita připomenuta jako „to, co je“ — v protikladu k představám, iluzím, přáním a možnostem. Právě v tomto napětí mezi skutečností a fantazií se pohybovala i samotná výstava.

Porcelán, sklo a malba zde nepředstavovaly pouze tři výtvarné techniky. Byly třemi způsoby, jak zachytit, komentovat nebo proměnit svět kolem nás. Porcelán Radky Müllerové přinášel sociálně naléhavá témata a otázky každodenního života. Skleněné práce Stanislava Müllera pracovaly s průhledností, anonymitou, firemním prostředím, gestem a ztrátou identity. Malby Miloše Adolfa proměňovaly krajinu a běžně viděné motivy v barevné plochy, tvary a tiché vizuální záznamy prožitého světa.

Výstava REALITA tak na Skaličku přinesla současné umění, které nebylo jen dekorací historického prostoru. Byla výzvou k pohledu na skutečnost kolem nás — na sociální rozdíly, pracovní svět, anonymitu moderní společnosti, krajinu, paměť i osobní zkušenost. Zámecké prostředí vytvořilo těmto tématům zvláštní kontrast: klid historické památky se zde setkal s tvorbou, která se ptala po podobě současného života.

Radka Müllerová – porcelán

Radka Müllerová (*1974) je multimediální umělkyně, absolventka intermediální školy profesora Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě dlouhodobě pracuje se sociálním kontextem prostředí, v němž žije, a s tématy, která často zůstávají na okraji běžného společenského zájmu.

Na výstavě REALITA představila porcelánové práce, v nichž využila tradiční techniku malby kobaltem pod glazuru, známou mimo jiné z českého cibuláku z Dubí. Tuto tradiční a na první pohled dekorativní techniku však naplnila zcela současným, zneklidňujícím obsahem.

Série talířů Bezdomovci a Prostitutky odkazovala k prostředí severních Čech, zejména Teplic a pohraničního prostoru, kde se každodenní realita potkává se sociální nerovností, chudobou, prostitucí, bezdomovectvím a lhostejností okolí. Autorka pracovala s otázkou, jak člověk vnímá lidi na okraji společnosti — a zda jsme ještě schopni skutečné konfrontace s jejich existencí, nebo jsme se vůči těmto rozdílům stali rezistentními.

Výrazným rysem její práce je spojení tradičního užitného předmětu s nepříjemnou otázkou. Talíř, běžně spojený s jídlem, domácností a klidem, se stává nositelem tématu, které tento klid narušuje. Návštěvník je tak veden k otázce, zda je možné přijímat potravu, pohodlí a běžný denní rytmus bez vědomí širších souvislostí — finančních, sociálních, etických i lidských.

Tvorba Radky Müllerové navazovala také na její předchozí projekty pro hodinové hotely v Dubí, kde navrhovala malovaná umyvadla a pisoáry s texty zaměřenými na osvětu a prevenci sexuálně přenosných chorob. Její práce tak spojuje výtvarné umění, sociální komentář, veřejný prostor a citlivost k tématům, která se běžně estetizovat nedají — a právě proto je autorka přenáší do uměleckého kontextu.

Radka Müllerová je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, mimo jiné velkoformátovými digitálními tisky s tématem silnice E55. V době přípravy výstavy spolupracovala také s Výchovným ústavem Kostomlaty pod Milešovkou, kde se v rámci doktorandské studie zabývala vlivem popkultury na teenagery a možnostmi zapojení sociálních a digitálních sítí do vzdělávacích aktivit problémových dívek.

Více o autorce bylo tehdy možné najít na adrese www.iluze55.net.

Stanislav Müller – sklo

Stanislav Müller (*1971) je umělec, sklář, performer a scénograf. Absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze ve sklářském ateliéru profesora Vladimíra Kopeckého. Označení „sklářský výtvarník“ je však pro jeho tvorbu příliš úzké — jeho práce přesahuje do oblasti objektu, performance, malby, scénografie, sociálního komentáře i popkulturních a filozofických souvislostí.

Na výstavě REALITA představil především skleněné plastiky ze souborů Transparentní Team a Matný Team. Tyto práce navazují na jeho dlouhodobý zájem o figuru, gesto, anonymitu a proměnu identity v prostředí současné společnosti.

Soubor Transparentní Team, vzniklý v roce 2007, tvoří siluety menších rozměrů, vyřezané vodním paprskem z čirého plochého skla, broušené a lepené do přesných sestav. Na první pohled působí chladně, čistě a technicky dokonale. Při bližším pohledu se však ukazuje, že právě jejich průhlednost a prázdnota nesou silné sdělení.

Autor zde pracuje s tématem firemního světa, skleněných administrativních budov, manažerů, sekretářek, týmů, gest, póz a zdánlivě dobrovolné ztráty individuality. Postavy nemají konkrétní tváře ani jasné osobní příběhy — jsou prázdnou siluetou, do níž si divák může dosadit kohokoliv. Právě tato nahraditelnost je v Müllerově pojetí fascinující i děsivá zároveň.

Sklo v jeho tvorbě není použito jen pro svou atraktivitu nebo technickou působivost. Stává se médiem, které dokáže vyjádřit průhlednost i prázdnotu, lesk i chlad, dokonalost i odcizení. Firemní prostředí, které samo často pracuje s představou transparentnosti, efektivity a týmové spolupráce, je zde ukázáno v ironickém, znepokojivém světle.

V Müllerově tvorbě hraje figura zásadní roli — ať už lidská, zvířecí, antropomorfní nebo zcela imaginární. Jeho postavy se pohybují mezi každodenní zkušeností a autorskou imaginací. Často jsou přesné, elegantní a technicky vytříbené, ale zároveň v sobě nesou ironii, nadsázku a kritický pohled na současný svět.

Stanislav Müller je také autorem projektu Mirrorman, který propojuje výtvarné umění, popkulturu, performance a osobitý filozofický pohled na komunikaci. Právě tato mnohovrstevnatost je pro jeho práci typická: jednotlivá díla nejsou samoúčelnou hrou s materiálem, ale promyšleným komentářem k realitě, v níž se člověk pohybuje.

Text o Stanislavu Müllerovi pro výstavu připravil Jaroslav J. Polanecký.

Více o autorovi bylo tehdy možné najít na adrese www.stanislavmuller.com.

Miloš Adolf – malba

Miloš Adolf (*1968) je učitel a umělec, absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Žije v Olomouci a působí v Uničově, kde učí na výtvarném oboru tamní Základní umělecké školy.

Za sebou měl již v době výstavy několik desítek výstav, které se v předchozích dvou desetiletích konaly především v moravském a německém prostředí. Jeho tvorba je dlouhodobě spojena s malbou a s krajinou jako hlavním zdrojem vizuální inspirace.

Krajina u Miloše Adolfa nevystupuje jen jako popis konkrétního místa. Je spíše výchozím bodem pro malířskou proměnu. Autor využívá motivy, které jsou na první pohled jednoduché, běžné a každodenní — tvary, rytmy a prvky, které člověka obklopují v obyčejném životě. Právě tyto zdánlivě nenápadné motivy se v procesu tvorby mění v barevné plochy, linie a tvary.

Primárním výrazovým prostředkem Miloše Adolfa je barva. Ta v jeho malbách nepůsobí pouze dekorativně, ale stává se nositelem atmosféry, rytmu a proměny vnímané reality. Krajinný motiv prochází stylizací a zjednodušením, až se dostává na hranici mezi konkrétním záznamem a abstraktnější barevnou kompozicí.

V některých momentech autor pracuje také s textilními technikami a šitými textilními kolážemi. I zde zůstává patrný jeho zájem o krajinu, strukturu, barevné vztahy a tvarovou proměnu běžně viděného světa.

V kontextu výstavy REALITA představovala malba Miloše Adolfa klidnější, kontemplativnější rovinu. Vedle sociálně naléhavého porcelánu Radky Müllerové a ironicky kritického skla Stanislava Müllera přinášely Adolfovy práce pohled na realitu jako na krajinu, která se neustále proměňuje skrze vnímání, paměť, barvu a malířský proces.

Výstava v rámci Dnů evropského dědictví

Zařazení výstavy REALITA do programu Dnů evropského dědictví 2010 bylo pro zámek Skalička důležité i symbolicky. European Heritage Days každoročně otevírají veřejnosti památky, které bývají jinak zcela nebo částečně nepřístupné, a připomínají význam kulturního dědictví pro současnou společnost.

Výstava na Skaličce ukázala, že památka nemusí být pouze místem uchovávání minulosti. Může být také prostorem živého dialogu se současností. Historické zdi zámku zde poskytly zázemí výstavě, která se zabývala velmi aktuálními otázkami: sociální realitou, ztrátou identity, firemní kulturou, každodenností, krajinou i osobním postojem člověka ke světu, který sám vytváří.

REALITA tak patřila k výstavám, které rozšiřovaly kulturní program zámku Skalička směrem k současnému umění a zároveň přirozeně zapadly do myšlenky Dnů evropského dědictví — hledat vztah mezi pamětí místa, současným životem a otázkami, které si klade člověk 21. století.