Irena a Vojtěch Havlovi na zámku Skalička
Dne 7. srpna 2010 se v komorním prostředí zámku Skalička uskutečnilo vystoupení manželského hudebního dua Ireny a Vojtěcha Havlových. Koncert patřil k těm událostem, které se vymykají běžné představě o zámeckém hudebním večeru — místo efektního programu nabídl soustředěné setkání se zvukem, tichem, prostorem a jemnou hudební meditací.
Irena a Vojtěch Havlovi byli osobnostmi české alternativní a experimentální hudební scény. Jejich tvorba se pohybovala na pomezí soudobé vážné hudby, minimalismu, ambientu, staré evropské hudby a volné improvizace. Zahraniční hudební publicistika jejich tvorbu popisuje jako spojení minimalistické kompozice, ambientu, folku a rané evropské hudby, často vytvářené prostřednictvím historických nástrojů a v duchovně laděných prostorech, jako jsou kostely či kláštery.
Dvojice se potkala v roce 1983. Vojtěch Havel vystudoval violoncello a klavír na Pražské konzervatoři, Irena Havlová se k hudbě dostala po předchozím studiu přírodních věd. Významnou etapou jejich uměleckého vývoje bylo působení v experimentálním souboru Capella Antiqua e Moderna, který je přivedl k historickým hudebním formám a také k viole da gamba, jež se stala jedním z jejich charakteristických nástrojů.
Hudba Havlových byla tichá, pomalá, meditativní a soustředěná. Nepracovala s dramatickou gradací v běžném smyslu, ale spíše s plynutím času, opakováním, rezonancí a vnitřním napětím. V jejich zvuku se potkávala inspirace starou hudbou, minimalismem, východními filozofiemi a akustickým ambientem. Pitchfork jejich tvorbu charakterizoval jako akustický ambient vycházející z amerického minimalismu, evropské staré hudby a východních filozofií.
Atmosféra skaličského koncertu tomu odpovídala. Dochované fotografie zachycují velmi intimní uspořádání — hudebníky v těsné blízkosti posluchačů, violoncellové a gambové nástroje, drobné perkusivní předměty, misky a zvukové nástroje rozložené na malém stolku. Nešlo o koncert v klasickém pódiovém uspořádání, ale spíše o komorní rituál, v němž se posluchači stávali součástí společného prostoru.
V prostředí zámku Skalička působila hudba Ireny a Vojtěcha Havlových mimořádně přirozeně. Historické interiéry, obrazy na stěnách, tlumené světlo, bezprostřední blízkost publika a akustický zvuk nástrojů vytvořily soustředěnou atmosféru, která odpovídala charakteru jejich tvorby. Hudba zde nezaznívala jako doprovod nebo kulisa, ale jako jemné zastavení — prostor pro naslouchání, ticho a vnitřní soustředění.
Havlovi se dlouhodobě vyhýbali běžné popularitě a pohybovali se spíše na okraji hlavního proudu. Přesto si získali respekt doma i v zahraničí a jejich tvorba později ovlivnila řadu hudebníků napříč scénami. Významnou pozornost jim přinesly například nahrávky Little Blue Nothing, Mysterious Gamelanland nebo pozdější výběr Melodies in the Sand, který jejich hudbu znovu představil mezinárodnímu publiku. Recenze alba Melodies in the Sand připomíná jejich propojení ambientu, experimentálního folku, staré hudby a moderní klasické hudby.
Koncert Ireny a Vojtěcha Havlových na Skaličce tak patřil k nejtišším, ale zároveň nejvýraznějším hudebním událostem roku 2010. Byl připomínkou toho, že zámecký prostor může být otevřen nejen tradičním koncertům, výstavám a společenským setkáním, ale také hudbě, která se odehrává mezi tóny — v dozvuku, tichu a soustředěném společném naslouchání.
