Rod de Conforto

Erb Lorence de Conforto

Popis erbu výše: Ve štítu z trojvrší vyrůstá v lokti ohnutá obrněná paže držící meč. Na štítu je korunovaná turnajská přilba s přikrývadly. Klenotem je rostoucí paže jako ve štítu

Rod de Conforto (na Skaličce 1639 – 1649):

  • Původem italský rod de Conforto, přišlý na Moravu v osobě rytmistra Lorence, neměl dlouhého trvání.
  • Z jeho prvního manželství vzešlý stejnojmenný syn Lorenc byl také vojákem. Lorenc ml. ale Skaličku nikdy nepřevzal, protože v době otcovi smrti v roce 1649 byl již 3 roky nezvěstný.
  • Z druhého manželství se Zuzanou Fragsteinovou z Načeslavic se pak Lorenci st. narodila jen jedna dcera, a tak Lorencovou smrtí končí i krátká historie rodu Conforto na Moravě.
  • Lorencova vdova Zuzana pak roku 1652 koupila dvůr Kobylí, později v roce 1662 přesídlila na zakoupený dvůr v Krásných Loučkách (u Kobylí) a naposledy se připomínala roku 1673 v Opavě

Lorenc/Vavřinec de Conforto

  • Narodil se kolem roku 1575 v Itálii.
  • V císařsko-královském vojsku sloužil celkem 33 let.
  • V roce 1639 se stává dalším majitelem manského statku ve Skaličce. 
  • Skaličské léno přijal od olomouckého biskupa Leopolda I. Viléma, přičemž zachovaný dokument z roku 1639 je zároveň prvním, který výslovně zmiňuje tvrz na Skaličce. Menší panské sídlo zde pravděpodobně existovalo již od počátku 15. století, ale zprávy o něm se nedochovaly.
První písemná zmínka o panském sídle Skaličce v roce 1639, kterou Olomoucký biskup předává „tvrz“ a „dědinu“ Lorenci de Conforto
  • V době, kdy statek držel Lorenc de Conforto, potýkalo se celé Zábřežsko s dalšími útrapami třicetileté války. Roku 1643 přitáhla švédská vojska na mírovské panství, kde vypálila část města Mohelnice. Následně zaútočila na hrad Mírov, který jejich náporu po čtrnáctidenním obléhání podlehl. Pak byl popleněn mírovský dvůr, pobrán dobytek a vyloveny rybníky. Z Mírova a Mohelnice pustošily švédské posádky celé okolí. Mnoho vesnic bylo zapáleno a zpustošeno. Ještě roku 1643 byl ale hrad Mírov dobyt císařskými vojsky zpět. Pak byl poničený hrad rychle opraven a obsazen císařskou posádkou, která při dalším švédském vpádu roku 1645 hrad již uhájila. Těchto událostí nebyl ušetřen ani lenní statek Skalička, jenž se roku 1643 uvádí dokonce jako „úplně zkažený“. Během třicetileté války dvě třetiny vsi zpustly, takže krátce po odchodu posledních švédských vojsk z Moravy bylo ve Skaličce obydleno z osmnácti domů pouze šest.
  • Skaličku pak držel až do své smrti roku 1649.