Popis erbu výše: V červeném štítu je černý korunovaný lev rostoucí ze stříbrného trojvrší. Na štítu je korunovaná turnajská přilba s černo-červenými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černý korunovaný lev.

Petr ze Zierotina a Zikmund ze Zierotina (na Skaličce 1554 – 1560):

• V roce 1554 bylo léno Skalička uděleno Petrovi ze Zierotina, který zároveň získal do své držby i tvrz a ves Zvoli, Lukavici, Vlachov, Slavoňov a Krchleby.
• Záhy ale došlo k dalšímu majetkovému přesunu pravděpodobně v souvislosti s vypořádáním dědictví po Přemyslavu I. z Zierotina, jenž byl otcem Bedřicha st., výše zmíněného Petra, Zikmunda a Jana ml.
• Bedřich obdržel Bludov, Zikmund Zvoli, Petr a Jan pak dostali Šumperk.
• Zikmund ze Zierotína následně kolem roku 1560 přepustil Skaličku Tomáši Skálovi z Kolince.
• Roku 1561 Zikmund prodal i zvolské zboží, tedy Zvoli se šesti přidruženými vesnicemi.
• Bratrské spory o majetek roku 1565 vyvrcholily soubojem mezi Zikmundem a Janem ml. Starší Zikmund byl v souboji zraněn a následkům zranění bývalý majitel Skaličky nakonec podlehl. Jan ml. byl odsouzen k ročnímu vězení na rodové tvrzi v Losinách, kterou Zierotinové drželi od roku 1496.

Stručná historie Rodu Zierotinů

• Zierotinové byli starým moravským rodem, který se připomínal již od konce 12. století.
• Původní přídomek z Bludova si rod ve 14. století změnil na z Zierotina (podle obce Žerotín ležící mezi Uničovem a Šternberkem, ves vlastnili do roku 1480).
• Při uzavírání panského stavu na Moravě v letech 1478-1480 se rytířům z Zierotina podařilo postoupit mezi vyšší šlechtu. Zierotinové se tedy od roku 1479 počítali mezi moravské panské rody.
• Jejich rod se v průběhu 15. a 16. století rozdělil do mnoha větví, držících statky po celé Moravě, východních Čechách a později i ve Slezsku. Mezi nejznámější příslušníky rodu patřili moravští zemští hejtmané Karel st. z Zierotina (+1636) na Rosicích a Brandýse nad Orlicí a Ladislav Velen z Zierotina (+1638) z břeclavské větve rodu, který zdědil po pánech z Boskovic také panství Zábřeh a Moravská Třebová. Oba ač nekatolíci stáli v průběhu stavovského povstání proti sobě. Karel st. zachoval věrnost Habsburkům, zatímco Ladislav Velen se aktivně zapojil do povstání a po jeho porážce musel uprchnout ze země, přičemž mu byly zkonfiskovány všechny statky. Rodové větve obou aktérů záhy vymřely.
• Pro budoucnost rodu na Moravě se jako nejdůležitější ukázala losinská větev, ze které pocházeli i výše uvedení bratři vlastnící v polovině 16. století Skaličku. Jan ml. (+1608) přestože byl viníkem rodinné tragédie, byl dobrým hospodářem a své panství hospodářsky velmi zvelebil. Přestavěl losinskou tvrz na renesanční zámek (1589), dal vybudovat lázně (1592), papírnu (1596) a kostel sv. Jana Křtitele (1603). Byl celkem 4 ženat a po jeho smrti se o jeho majetky podělili 4 synové.
• Bedřich získal Bludov, Bernard Rudu nad Moravou, Jan Jetřich Velké Losiny a Přemyslav II. Vízmberk (Loučná nad Desnou).
• Přemyslav II. (+1652) byl spolu s Janem Jetřichem pokračovatelem snah svého otce, nicméně jejich tvrdý přístup k poddaným vyvolal roku 1620 otevřené povstání, které bylo potlačeno až roku 1621. Sami bratři se zapojili do stavovského povstání a po jeho porážce byli odsouzeni ke konfiskaci ¾ majetku. Na přímluvu příbuzných, jim ale bylo umožněno na losinském panství zůstat a roku 1642 dokonce konfiskovanou část od Habsburků odkoupit zpět. Měli pak do třech měsíců přestoupit na katolickou víru, nicméně ani jeden z bratrů to do konce života neučinil.
• Katolíkem byl až Přemyslavův syn Přemyslav III. (+1673), který započal s barokní přestavbou losinského zámku. Po Přemyslavově smrti se poručnicí jeho dětí stala jeho sestra Angela Sibylla provdaná hraběnka z Galle (+1695). Za jejího poručenství se na losinském panství odehrály neslavně proslulé čarodějnické procesy.
• Správu panství pak převzal syn Přemyslava III. Jan Jáchym z Zierotina (+1716), ten byl roku 1706 povýšen na říšského hraběte. Roku 1712 mu pak byl potvrzen i český hraběcí titul.
• Syn Jana Jáchyma a Luisy svobodné paní z Lilgenau (+1738) Jan Ludvík z Zierotina (+1761) dostal roku 1740 povolení připojit jméno a erb své matky, která byla poslední členkou tohoto slezského panského rodu.
• Koncem 18. století se rod Zierotinů dostal do finančních problémů, které starší syn Jana Ludvíka Ludvík Antonín (+1808) vyřešil roku 1802 prodejem Velkých Losin sekundogenituře knížat z Liechtensteina.
• Rod Zierotinů pak pokračoval potomky mladšího Ludvíkova bratra Josefa Karla (+1814), který sídlil na Bludově a Třemešku. Jeho synem byl významný hospodářský činitel František Josef (+1845), který krom Bludova a Prusů, držel jako léno Valašské Meziříčí.
• Františkovým synem byl c.k. rada Zdeněk Arnošt (+1887), který se prostřednictvím sňatku s Garielou hraběnkou Almásy ze Zsadány (+1896) sblížil s prostředím uherské aristokracie.
• Zdeňkovi synové Přemyslav IV. (+1908) a Karel Emanuel (+1934) pak rod na krátko rozdělili do dvou větví. Starší Přemyslav IV. se přesunul do Uher a Bludov zůstal mladšímu Karlovi.
• Jediný syn Přemyslava IV. Přemyslav V. (+1915) sloužil v c. a k. armádě. Na počátku 1. světové války byl nasazen při krátké neúspěšné obraně rakousko-uherské enklávy (cca 0,6 km2) v čínském přístavu Tchien-ťin. Při pokusu o útěk z čínského zajetí byl zabit.
• Přemyslavovým synem Ladislavem (+1985) pak starobylý zierotinský rod vymřel po meči, protože Ladislav měl jen jednoho potomka dceru Livii (*1942).
• Na Moravě losinská větev vymřela po meči již roku 1934 Ladislavovým prastrýcem Karlem Emanuelem. Ten sídlil na bludovském zámku, tedy v obci, se kterou jsou spojeny prvopočátky celého rodu.
• Z manželství s Karlou Podstatskou z Prusinovic a Thornsernu měl Karel Emanuel celkem 3 dcery, přičemž nejmladší z nich Helena z Zierotin-Lilgenau se provdala roku 1938 za Karla st. Mornsteina (1892-1984), pocházejícího ze starého bavorského šlechtického rodu.
• Rod pokračoval jeho synem Karlem ml. (*1939) Mornsteinem. Po roce 1989 byl rodině navrácen státem po druhé světové válce zkonfiskovaný zámek Bludov. Vzhledem k tomu, že Karel ml. měl jedinou dceru Karlu (*1972) provdanou za Zdeňka Kučeru, bylo příjmení Mornstein-Zierotin přeneseno na jejich syna Zdeňka Karla (*2004).