Popis erbu výše: Štít je červeno-modře čtvrcen. V 1. a 4. poli je v lokti ohnutá obrněná paže držící meč. Ve 2. a 3. poli je červené křídlo se 2 zlatými břevny. Na štítu je korunovaná turnajská přilba s modro-červenými přikrývadly. Klenotem je vpravo v lokti ohnutá obrněná paže držící meč a vlevo červené křídlo se 2 zlatými břevny.

(varianty přídomku: von Wegfurt, Wegfurth, Weggefurth)

Václav Vilém st. Hnátek z Weggefurthu (na Skaličce 1651 – 1676):

• Roku 1651 Skaličku získal Václav Vilém st. Hnátek z Weggefurthu, který byl v letech 1646-1655 hejtmanem na hradě Mírově.
• Václav Vilém Hnátek byl za svou službu olomouckým biskupům na konci Třicetileté války (1648) odměněn povýšením do českého šlechtického stavu. Tehdy spolu s erbem obdržel i přídomek „z Weggefurthu“.
• Roku 1652 svůj majetek rozšířil ještě o držbu Bílé Lhoty, Páteřína, Střemeníčka a podílu na Hrabech, které získal od manželky Václava Kotulínského z Kotulína za 6 800 zl.
• Přikoupil také lenní statek Kladeruby u Valašského Meziříčí, který ale ještě téhož roku prodal hejtmanu kelčského panství Františkovi z Andradery.

Karel Václav Hnátek z Weggefurthu (na Skaličce 1676 – 1702):

• Po smrti Václava Viléma st. (+1676) zdědil statky jeho syn a 5 dcer. Ti spolu prodali Bílou Lhotu, přičemž Skaličský statek připadl jedinému synovi Karlu Václavovi (+1702).
• Karel Václav pak držel rodové sídlo až do roku 1702, kdy byl zabit přímo na Skaličce jedním ze svých poddaných. Pohřben byl 12. února téhož roku pravděpodobně v kostele sv. Jiljí ve Zvoli, kam byla Skalička přifařena.

Jan Adam, Václav Vilém ml. a Karel Josef Hnátkové z Weggefurthu (na Skaličce 1702 – 1721):

• Smrtí Karla Václava Hnátka spadlo léno na jeho tři syny Jana Adama, Václava Viléma ml. a Karla Josefa. Za posledních držitelů statku z rodu Hnátků z Weggefurthu bylo Zábřežsko zasaženo posledními morovými ranami. Koncem roku 1713 se nemoc objevila ve Štítech, následující rok se vyskytla v Cotkytli, Lubníku, Drozdovu či Tatenici. Panství Skalička bylo patrně morem ušetřeno, protože církevní matriky nevykazují v daném období velkou úmrtnost ve vsi. Mor Skaličku nepostihl ani o rok později, kdy sužoval ves Pobučí a město Mohelnici.

Jan Adam Hnátek z Weggefurthu (na Skaličce 1721 – 1722):

• Roku 1721 si Jan Adam Hnátek vypůjčil 2 500 zl. od své manželky Eleonory Konstancie, rozené Kyselovské z Kyselova, aby mohl vyplatit dědičné podíly na léně svým dvěma bratrům. Za půjčku nechal své manželce na lenním statku zapsat věno. Před rokem 1722 pak nechal Jan Adam na Skaličce přestavět existující tvrz na přízemní barokní zámek. Připomíná to dochovaný kamenný erb s vročením 1722[1]. Jan Adam ale nedržel Skaličku dlouho, protože ještě v září roku 1722 ve věku 29 let zemřel. Protože měl s manželkou Eleonorou jediného syna Jana Františka, který zemřel jen pár dní před ním, bylo skaličské léno jako odumřelé opět vráceno olomouckému biskupovi.

další stopy Hnátků

• Jako pravděpodobně poslední svého rodu se připomínal bratr Jana Adama Václava, Vilém ml. Hnátek z Weggefurthu, který byl v letech 1728-1751 farářem ve Vyškově.