Popis erbu výše: Štít je čtvrcen se zlato-červeně kosmo děleným srdečním štítem, v němž jsou postaveny 2 odvrácené stříbrné vinařské nože se zlatými střenkami. V 1. a 4. červeném poli je 6 (4,2) stříbrných kuželů. Ve 2. a 3. zlatém poli je černá orlice s červenou zbrojí a se zlatou hvězdou na prsou. Za štítem je postaven procesní kříž. Vše je převýšeno červeným kardinálským kloboukem se 6 (1,2,3) střapci po stranách.

František z Dietrichsteina (na Skaličce 1617 – 1623):

• Biskupské léno ve Skaličce se těsně před stavovským povstáním dostalo zpět do přímé správy biskupa. Pravděpodobně by bylo záhy znovu uděleno novému leníkovi, ale bouřlivé události následujících několika let toto znemožnily, respektive oddálily. Olomouckým biskupem v předmětné době byl kardinál František z Dietrichsteina, který se výrazně zapsal nejen do dějin vlastní diecéze, ale celé Moravy potažmo Koruny české.
• František pocházel z původně korutanského rodu, který se koncem 16. století zakoupil na Moravě. Moravský inkolát jeho rod získal roku 1575. Dietrichsteinové se usadili na Mikulově, jehož dějiny pak byly s tímto později hraběcím a knížecím rodem úzce propojeny.
• František svobodný pán z Dietrichsteina se ale narodil ještě roku 1570 v Madridu, kde jeho otec Adam působil 8 let jako vyslanec.
• Po příjezdu do českých zemí František studoval v Praze u jezuitů a později v Římě.
• Od roku 1591 byl olomouckým kanovníkem od roku 1592 také vratislavským a pasovským.
• Na kněze byl vysvěcen v Praze roku 1597 arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé.
• Roku 1599 byl v Římě jmenován kardinálem a ještě v témže roce také 44. biskupem olomouckým. Po příjezdu na Moravu se zapojil nejen do církevního, ale i politického dění. Když se chtěl zúčastnit jako přísedící na moravském zemském soudu, moravští stavové jeho účast zamítli, protože nemluvil česky. Biskup se pak jazyk musel naučit. Během svého působení na Moravě se důsledně zasazoval o rekatolizaci země, přičemž se často dostával do sporů s protestantskými stavy.
• Roku 1602 se stal náměstkem zemského hejtmana a zachránil před zrušením rajhradský klášter.
• V letech 1608-1611 vystupoval jako vyjednavač mezi soupeřícími bratry Rudolfem II. (1576-1611) a Matyášem (1611-1619).
• Po dosažení tzv. Libeňského míru v Praze korunoval Matyáše českým králem.
• Roku 1617 na českého krále korunoval také Matyášova nástupce a budoucího římského císaře Ferdinanda II. (1617/1620-1637).
• Kardinál Dietrichstein během svého působení založil řadu klášterů, zejména jezuitských. Ještě před stavovským povstáním se sblížil se svým politickým protivníkem, vůdcem nekatolíků a bývalým zemským hejtmanem Karlem st. z Zierotina. Spolu se pak zasadili o to, že se Morava na rozdíl od ostatních zemí Koruny české (Slezsko a Lužice) nepřipojila roku 1618 k povstání, které vypuklo v Čechách.
• Poté, co protestanští radikálové převzali roku 1619 na Moravě moc a přidali se k povstání, byl František po jistou dobu držen ve vězení a následně vypovězen ze země.
• Po porážce povstání byl roku 1621 jmenován moravským místodržícím.
• Roku 1622 se pak zasadil o to, aby žádný k smrti odsouzený povstalec, pokud zůstal na Moravě, nebyl popraven.
• Během pobělohorských majetkových konfiskací získal panství Lipník a Hranice.
• Za své zásluhy byl biskup František roku 1624 povýšen do říšského knížecího stavu. S ohledem na jeho duchovní stav mu byl titul udělen spolu s právem adopce. Tu roku 1631 využil k přenesení knížecího titulu na svého synovce hraběte Maxmiliána z Dietrichsteina.
• V roce 1628 se kardinál František spolupodílel na přípravě Obnoveného zřízení zemského pro Moravu. Během svého života se kardinál Dietrichstein stal strůjcem a následně i symbolem úspěšné protireformace na Moravě.
• Zemřel v Brně roku 1636, jeho ostatky pak byly do olomoucké katedrály sv. Václava přeneseny v roce 1661.