V nejstarším období, kdy chybí o Skaličce podrobnější zprávy, nejsou pochopitelně známa ani jména konkrétních leníků. Jako majitele Skaličky lze tedy uvést samotné olomoucké biskupy, kterých se na biskupském stolci v letech 1273-1380 vystřídalo 9:

• 1245-1281 Bruno ze Schaumburgu
• 1281-1302 Dětřich z Hradce
• 1302-1311 Jan VI. z Waldsteina
• 1311-1316 Petr II. de Pontecorvo
• 1317-1326 Konrád I. zv. Bavor
• 1326-1333 Hynek Berka z Dubé
• 1334-1351 Jan VII. zv. Volek
• 1351-1364 Jan VIII. Očko z Vlašimi
• 1364-1380 Jan IX. ze Středy

Popis erbu výše: Erb hrabat ze Schaumburgu: V červeném štítu je stříbrný kopřivový list. Na štítu je hrncová přilba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou 3 prapory s erbovním znamením na zlatých žerdích mezi zlatými žezly na koncích ozdobenými paví kytou

Bruno ze Schaumburgu (Schauenburgu), 14. biskup olomoucký (na Skaličce 1245-1281):

• Nejen pro dějiny Skaličky, ale celého biskupství, je velmi důležitou postavou prvně jmenovaný 14. olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu (Schauenburgu), za jehož působení došlo k výraznému posílení biskupské moci a reformě církevní správy.
• Bruno pocházel ze severoněmeckého rodu hrabat ze Schaumburgu a Holsteina a jako třetímu synu hraběte Adolfa III. mu byla určena církevní kariéra. Od 20. let 13. století zastával mnoho církevních úřadů v německých zemích.
• Roku 1245 byl papežem jmenován olomouckým biskupem a vysvěcen na biskupa byl roku 1247.
• Biskup Bruno obnovoval a zakládal na Moravě nové děkanáty, zřídil úřad biskupského soudce a mimo jiné založil Kroměříž a hrady Fulštejn, Šaumburk a pro oblast severozápadní Moravy velmi důležitý Mírov. Byl také průkopníkem kolonizace dosud neosídlených oblastí, k čemuž využíval lenního systému.
• Po smrti krále Václava I. (1230-1253) se stal rádcem a silnou oporou nového krále Přemysla Otakara II. (1253-1278) a to nejen na Moravě, ale i v zahraničí. Proslul neúspěšnou snahou o povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství a politickými jednáními, kterými získal pro krále Štýrsko, kde v letech 1262-1269 zastával funkci hejtmana. Snažil se také pro Přemysla II. získat i římskou královskou korunu.
• Na rozdíl od pozdějších období, kdy to bylo osobám duchovního stavu zakázáno, biskup Bruno často stál i na čele přemyslovských vojsk, například v Rakousech, kde roku 1276 bojoval proti přívržencům Rudolfa Habsburského. Bitvy na Moravském poli roku 1278, kde Přemysl II. padl, se již neúčastnil. Po králově smrti se stáhl na sever Moravy, jejíž správou byl pověřen Rudolfem Habsburským.
• Zemřel v roce 1281 a byl pochován v kostele sv. Mořice v Kroměříži, který sám založil.
• Rod hrabat ze Schaumburgu a Holsteina vymřel po meči v osobě Adolfa VIII. roku 1459.
• Ačkoli není v 13. století ještě doloženo užívání znaků olomouckými biskupy, rodový erb biskupa Bruna stál u vzniku biskupského znaku, respektive z něj byl s největší pravděpodobností přímo odvozen. Na Moravě neobvyklá erbovní figura zvaná „kopřivový list“ (Nesselblatt), vytvářející pilovitý lem, byla v biskupském znaku změněna do podoby kuželů. Jejich počet a sestava se pak během 14. století ustálila do podoby 6 kuželů (4 v horní a 2 v dolní řadě).

---

Po skoro 40-leté éře biskupa Bruna následovalo století biskupů, kteří se ve funkci střídali poměrně rychle.

Stručně o dalších olomouckých biskupech 13. a 14. století

Dětřich rodu pánů z Hradce, 15. biskup olomoucký (na Skaličce 1281-1302):

• 15. olomoucký biskup Dětřich pocházel ze starobylého českého rodu pánů z Hradce.
• Z jeho éry nejsou dochovány o Skaličce žádné záznamy.
• Dětřichův otec Vítek z Hradce (1218-1259) byl olomouckým purkrabím, Dětřich se pak stal olomouckým kanovníkem a roku 1281 byl zvolen biskupem.
• Hned na počátku svého episkopátu se musel potýkat s velkou neúrodou a následnými hospodářskými problémy, které postihly celou diecézi.
• Biskup Dětřich povýšil městečko Kroměříž na město a roku 1290 mu udělil práva po vzoru Brna.
• Roku 1297 byl přítomen u korunovace Václava II. českým králem v katedrále sv. Víta v Praze.
• Biskup Dětřich zemřel roku 1302 a byl pohřben v olomoucké katedrále sv. Václava.

---

Jan VI. z Waldsteina, 16. biskup olomoucký (na Skaličce 1302-1311):

• Jan VI. zv. Holý, který je podle tradice řazen do českého rodu pánů z Waldsteina. Jako olomoucký kanovník byl roku 1302 zvolen 16. biskupem, přičemž biskupské svěcení přijal v roce 1303.
• Za jeho působení začalo mít biskupství finanční problémy, z čehož se usuzuje, že nebyl moc dobrým hospodářem. Právě za jeho episkopátu byl dne 4.8.1306 na cestě do Polska v domě kapitulního děkana v Olomouci zavražděn poslední přemyslovský král Václav III. (1305-1306).
• Biskup Jan VI. zemřel v roce 1311 a byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci

---

Petr II. de Pontecorvo, 17. biskup olomoucký (na Skaličce 1312-1316):

• Petr zv. Bradavice, pocházel z italské rodiny usedlé v Praze. Jeho otcem byl Angelus de Pontecorvo a matkou Petruše, patrně pocházející z moravského rodu pánů z Lomnice.
• Petr byl vzdělaný muž a působil jako protonotář v kanceláři krále Václava II. a Václava III. v letech 1289-1306. Postupně se stal osminásobným kanovníkem (vyšehradským, svatovítským, vratislavským, olomouckým, boleslavským, krakovským, litoměřickým a brněnským).
• Olomouckou kapitolou byl zvolen biskupem roku 1311. Vysvěcen byl roku 1312, ale v diecézi se často nezdržoval, ponechal si totiž hodnost vyšehradského probošta, s níž byla spojena i funkce kancléře Království českého.
• Petr II. zemřel v Praze roku 1316 a zde byl i pohřben v katedrále sv. Víta.

---

Konrád I. zv. Bavor, 18. biskup olomoucký (na Skaličce 1317-1326):

• Konrád I. zv. Bavor. pocházel z nešlechtické bavorské rodiny. Kapitula ho biskupem zvolila na přímluvu mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu, který Konráda I. po papežově potvrzení roku 1317 také vysvětil.
• Konrád v roce 1318 svolal do Kroměříže diecézní synodu, pomocí si níž se snažil napravit některé kněze, kteří nežili, jak jim náleželo.
• Stal se důvěrníkem královny Elišky Rejčky a zdržoval se především u dvora.
• V roce 1326 z pověření mohučského arcibiskupa visitoval pražskou diecézi za nepřítomného biskupa Jana z Dražic. Poté onemocněl a téhož roku zemřel. Konrád I. byl pohřben v olomoucké katedrále sv. Václava.

---

---

Hynek Berka z Dubé, 19. biskup olomoucký (na Skaličce 1326-1333):

• Hynek byl synem pražského purkrabího Jindřicha (+1309) a pocházel z bohatého severočeského rodu pánů z Dubé. Byl velmi vzdělaný a současníky byl proto nazývá Žák. Některými historiky byl považován i za autora anonymní veršované kroniky tak řečeného Dalimila.
• Církevní kariéru začal jako kanovník u sv. Víta v Praze roku 1320.
• Ještě za života olomouckého biskupa Konráda I. v roce 1324 byl papežem vybrán za jeho nástupce a zároveň ustanoven jako administrátor pražské diecéze.
• Na olomoucký biskupský stolec dosedl roku 1326, nicméně ještě v té době měl pouze nižší svěcení (podjáhen). Na kněze byl vysvěcen koncem roku 1326 a biskupské svěcení přijal až roku 1327. Ani po převzetí olomoucké diecéze na Moravě příliš nepobýval, naopak se účastnil mnoha cest za králem Janem Lucemburským například do Lucemburska a Tyrol. Dále setrvával převážně v Čechách, zemřel v Praze roku 1333 a byl zde v katedrále sv. Víta také pohřben.

---

Jan VII. zv. Volek, 20. biskup olomoucký, (na Skaličce 1334-1351):

• Jan VII. zv. Volek se narodil jako nemanželský syn českého krále Václava II. a neznámé matky. Jeho nemanželský původ ho předurčil k církevní kariéře, kterou započal roku 1310 jako vyšehradský probošt a tedy kancléř Království českého. Později se stal kanovníkem u sv. Víta a také kanovníkem olomouckým. Jako nevlastní bratr manželky Jana Lucemburského stál na straně Elišky Přemyslovny (+1330) při jejím sporu s manželem a tak se dostal do sporu s králem. Roku 1322 by krátce i uvězněn a pak uprchl do Bavorska.
• Po urovnání manželského sporu se Jan Volek mohl vrátit zpět do českých zemí. Až do jmenování 20. biskupem olomouckým roku 1334 měl Jan ale pouze nižší svěcení (podjáhen). Nezbytná vyšší svěcení (kněz a biskup) přijal až po papežském jmenování v květnu roku 1334.
• Jako kancléř Království se dále uplatňoval ve službách krále Jana a poté Karla. V roce 1335 se účastnil jednání v uherském Visegrádu mezi českým, uherským a polským králem.
• Roku 1340 dal Jan VII. u svého patronátního kostela v Pustiměři na Vyškovsku vybudovat klášter benediktinek.
• Roku 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, vznikla tak českomoravská církevní provincie s tím, že dosavadní podřízenost olomouckého a pražského biskupství arcidiecézi v Mohuči se ruší. Novým metropolitou v Čechách a na Moravě se stal pražský arcibiskup, a jemu byla podřízena diecéze v Olomouci a nově založené biskupství v Litomyšli (1344-1442/74). Zároveň bylo stanoveno, že olomoučtí biskupové mají asistovat při korunovaci českých králů. Jan VII. se roku 1447 podílel na korunovaci krále Karla I./IV. a jeho ženy Blanky.
• V roce 1349 pak biskup na provinční synodě prosadil stanovení slavení svátku sv. Cyrila a Metoděje jako patronů Moravy na 9. březen.
• Biskup Jan zemřel roku 1351 v Olomouci a byl pohřben v klášterním kostele benediktinek v Pustiměři.

---

Jan VIII. Očko z Vlašimi, 21. biskup olomoucký (na Skaličce 1351-1364):

• Jan VIII. byl synem písaře zemských desek Jana z Kamenice, pocházejícího ze starého českého rodu pánů z Vlašimi.
• Narodil se roku 1292 a své přízvisko „Očko“ získal podle zákalu oka.
• Jako notář a kaplan působil již ve službách moravského markraběte Karla (pozdějšího českého krále a římského císaře).
• Svou církevní dráhu zahájil jako kanovník mělnický, staroboleslavský a vratislavský. Roku 1341 se stal prvním proboštem kolegiátní kapituly u Všech svatých na Hradě pražském a v roce 1342 se stal také kanovníkem u sv. Víta.
• Na přání Karla I.(IV.) se stal roku 1351 21. olomouckým biskupem. Roku 1355 provázel biskup Jan Karla na jeho římské cestě již jako kancléř, kterým byl až do roku 1364.
• Za jeho olomouckého episkopátu byly založeny konventy augustiniánů v Brně a v Moravském Krumlově. V roce 1360 byl v Olomouci založen první oltář ke cti sv. Cyrila a Metoděje. Roku 1361 byl přítomen u křtu Karlova syna Václava IV. v Norimberku. Přes své působení na Moravě zůstal v kontaktu s královským dvorem a byla mu svěřena i výchova Karlova nejstaršího syna Václava IV. Po smrti 1. pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic došlo na žádost Karla I. (IV.) k výměně několika biskupských postů.
• Roku 1364 Jan VIII. opustil olomoucký biskupský stolec a stal se 2. pražským arcibiskupem Janem I. Jan Očko pak roku 1367 zřídil v katedrále sv. Víta první oltář ke cti sv. Cyrila a Metoděje v Čechách. V katedrále pak založil i kapli sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Albána (dnešní Vlašimská kaple). Pražskou arcidiecézi úspěšně řídil až do roku 1378, kdy kvůli horšícímu se zdraví na svůj post rezignoval.
• Zemřel roku 1380 a byl pohřben ve Vlašimské kapli katedrály sv. Víta na Pražském hradě

---

Jan IX. ze Středy, 22. biskup olomoucký (na Skaličce 1364-1380):

• Jan ze Středy se narodil ve Vysokém Mýtě do měšťanské rodiny kolem roku 1310. Mládí prožil v Kladsku, kde studoval, získal kněžské svěcení a dostal se do služeb slezského knížete Bolka I. z Münsterbergu. Knížecím notářem byl až do roku 1340.
• V roce 1344 se stal farářem ve slezské Středě (polsky Środa Śląska, německy Neumarkt) a podle ní se začal i psát.
• Od roku 1346 byl notářem krále Jana Lucemburského a později také protonotářem 1346-1353 a kancléřem 1353-1374 Karla I./IV.
• Roku 1352 byl jmenován biskupem v Naumburgu, ale biskupského stolce se ujal tamější kanovník Rudolf. Jako náhradu dostal Jan roku 1353 uprázdněný biskupský stolec v Litomyšli, kde působil jako Jan II. Stal se také důvěrníkem a rádcem krále Karla, se kterým se zúčastnil mnoha zahraničních cest. Přestože v Litomyšli moc nepobýval, daroval Litomyšli roku 1360 mnohé výsady.
• Biskup Jan byl velmi vzdělaný a byl právem považován za jednoho z prvních humanistů v českých zemích. Přátelil se a dopisoval s mnoha vzdělanci své doby, například s Francescem Petrarcou.
• Roku 1364 došlo k přesunům na biskupských stolcích a Jan ze Středy se stal 22. biskupem olomouckým jako Jan IX. Jako olomoucký biskup získal Jan IX. roku 1365 od Karla I./IV. pro sebe a své nástupce titul hraběte české královské kaple. Z tohoto titulu vyplynula přednost olomouckého biskupa před všemi ostatními biskupy u královského dvora (s výjimkou pražského arcibiskupa). Zároveň právo korunovat české krále, pokud to nemohl učinit pražský arcibiskup a také povinnost pečovat o bohoslužby v palácové kapli na Hradě pražském a na Karlštejně. Tento titul a výsady si olomoučtí (arci)biskupové podržely až do zániku monarchie v roce 1918.
• Jan IX za svého působení na Moravě pokračoval v prosazování uctívání sv. Cyrila a Metoděje. Pro velehradského cisterciáckého opata pak od papeže Urbana VI. vymohl právo pontifikálií (insignie velekněze, které obvykle přináleží pouze biskupům a papeži). Tradice spojovala Velehrad právě s působením arcibiskupa Metoděje.
• Na přelomu let 1373-1374 se Jan IX. dostal do sporu s Karlem I./IV. Důvod není znám, Jan pak žil v ústranní v Olomouci a později se dostal i do sporu s moravskými lucemburskými markrabaty Joštem, Prokopem a Janem Soběslavem.
• Na sklonku života byl Jan ještě jmenován nástupcem na biskupský stolec ve Vratislavi. Úřad již ale nepřevzal, zemřel v Modřicích roku 1380 a pohřben byl v augustiniánském klášteře v Litomyšli, který sám založil.