V sobotu 28. května 2011 byla na zámku Skalička zahájena výstava keramických děl Martiny Rihákové z Bratislavy. Vernisáž se uskutečnila od 15.00 hodin v prostorách zámku a byla součástí programu Léto na zámku / Summer at the Castle. Výstava byla návštěvníkům přístupná do 10. července 2011, vždy v neděli od 14.00 do 19.00 hodin, kdy byl otevřen také celý areál zámku včetně kavárny.

Vernisáž výstavy

Výstava byla otevřena za osobní účasti autorky Martiny Rihákové. Komorní slavnost hudebně doprovodil na housle a violu Jan Adamec se svým žákem Martinem Kunertem ze ZUŠ Zábřeh. I přes deštivé počasí dorazili návštěvníci, kteří vytvořili příjemnou atmosféru a po oficiálním zahájení se živě zajímali nejen o vystavená díla, ale také o samotný způsob autorčiny tvorby.

Zájem o keramiku Martiny Rihákové byl patrný už během vernisáže. Někteří návštěvníci využili možnost jednotlivé kusy si přímo rezervovat k zakoupení, což nejlépe dokládalo, že vystavená keramika nepůsobila pouze jako výstavní objekt, ale také jako živá součást každodenního prostředí — věc krásná, osobní a zároveň praktická.

Keramika jako radost z tvaru, barvy a doteku

Tvorba Martiny Rihákové stojí na ruční práci, fantazii a osobité nedokonalosti, kterou autorka nepovažuje za chybu, ale za přirozenou součást každého kusu. Sama o svých výrobcích říká, že nejsou dokonalé — a že se o dokonalost nikdy ani nesnažila. Právě v tom spočívá jejich kouzlo: každý předmět vzniká ručně, bez hrnčířského kruhu a téměř bez forem, pouze s pomocí prstů, představivosti a občas i obyčejných předmětů z domácnosti.

Autorka nepoužívá klasický hrnčířský kruh. Za „formy“ jí slouží spíše běžné kuchyňské nádobí nebo drobné předměty — například talíř pro základní tvar, kamínek k vytlačení prohlubně nebo kávová lžička ke spojení hran. Každý kus je proto originálem a není možné vytvořit dvě zcela stejné věci.

Martina Riháková začala pracovat s hlínou přibližně deset let před touto výstavou u svých přátel keramiků v Děvíně u Bratislavy, v dětském kroužku. Původní motivací byla chuť „oživit“ vlastní dům a zahradu. Tato radost z oživování prostoru ji neopustila — prostřednictvím keramiky postupně oživovala domy a zahrady své rodiny, přátel a dalších lidí. Z této představy vychází také barevnost jejích prací, v níž se často objevují teplé, výrazné tóny.

Typické jsou pro její tvorbu především červené, oranžové a žluté glazury. Pracuje s hrnčířskou „hobby“ hlínou, nejraději s červenou, ale také s bílou a hnědou, a své výrobky vypaluje v peci při teplotě 1 050 °C. Má ráda také šamotovou hlínu, z níž vznikají například talíře nebo mísy s drsnějšími okraji, vhodné i do venkovního prostředí a odolnější vůči nižším teplotám.

Vystavené práce nebyly určeny jen k obdivování ve vitríně. Autorka zdůrazňovala, že všechny její výrobky jsou určené k běžnému používání a použité glazury jsou nezávadné. Keramika Martiny Rihákové tak spojovala výtvarnou radost s praktičností a blízkostí každodennímu životu.

Keramika na zámku Skalička

Výstava Keramika přinesla do prostor zámku Skalička barevnost, hravost a rukodělnou bezprostřednost. V rámci programu Léto na zámku nabídla návštěvníkům možnost setkat se s tvorbou, která nevzniká podle přesných forem a šablon, ale z doteku rukou, fantazie a radosti z materiálu.

Spojení keramických objektů, zámeckých interiérů, hudebního doprovodu a osobního setkání s autorkou vytvořilo komorní a přátelskou atmosféru. Výstava ukázala, že keramika může být současně výtvarným dílem, užitným předmětem i drobným osobním gestem, které dokáže proměnit a „oživit“ dům, zahradu i obyčejný den.