Rod Schorschů z Marderfeldu

Popis erbu výše: Modro-červený štít je dělen stříbrným kosmým břevnem, nahoře jsou 3 (2,1) zlaté hvězdy a dole jsou 3 (1,2) doleva natočené kuní hlavy přirozených barev. Na štítu je kolčí přilba s červeno-stříbrno-modrou točenicí a přikrývadly vpravo modro-stříbrnými a vlevo červeno-stříbrnými. Klenotem je rostoucí kuna přirozených barev, držící v levé tlapě zlatou hvězdu.

O rodu obecně:

stávají se šlechtici teprve 3 roky před koupí Skaličky v roce 1743
V r. 1743 dostali tedy právo se psát „z Marderfeldu“ a také „mluvící“ erb odkazující na jeho nový přídomek (Marder = kuna)
Poslední majitel Skaličky tohoto rodu, Jan Josef, měl jedinou dceru Karolínu Kristinu provdanou z Haxthausenu a tak po jeho smrti roku 1782 skaličské léno přešlo zpět do vlastnictví olomouckého arcibiskupa.
Manželství Karolíny Kristýny zůstalo bezdětné a tak rod Schorschů z Marderfeldu pak pokračoval potomky mladšího z bratrů Maxmiliána, který se po zchudnutí rodu vrátil k měšťanskému způsobu života a přesídlil do Čech. Zde rod po meči vymřel v polovině 19. století. Potomky rodu po přeslici pak byli Platzové z Ehrenthalu.
Platzové z Ehrenthalu jsou novoštítným českým šlechtickým rodem. Zakladatem rodu byl Karel Kristián Platz (+1722), který pocházel z Liberecka z rodiny pláteníka. Postupně se vypracoval na panského úředníka na grabštejnském panství hrabat z Gallasu. Poté byl povýšen do českého šlechtického (1702) a pak rytířského stavu (1706).
Karel Kristián Platz z Ehrenthalu vlastnil lenní statek Vítkov, roku 1720 pak koupil Skřivany u Nového Bydžova, kde nechal přestavět původní tvrz na barokní zámek.
Potomci rodu se pak přesunuli do Prahy, kde žijí dodnes.

Jan Baltazar Schorsch z Marderfeldu (na Skaličce 1746-17??)

Skaličku roku 1746 zakoupil znojemský radní Jan Baltazar Schorsch.
V témže roce, kdy koupil Skaličku, byl Jan Baltazar znova povýšen a to do rytířského stavu.
V době, kdy Jan Baltazar držel Skaličku, také vykonával funkci hejtmana olomouckého kraje a zároveň se jako přísedící účastnil zasedání biskupského soudu.
Jan Baltazar měl ze dvou manželství syny Jana Josefa a Maxmiliána a dceru Marii Františku.
Po smrti Jana Baltazara zdědil léno jeho starší syn Jan Josef.

Jan Josef Schorsch z Marderfeldu (na Skaličce 17??-1782)

Jan Josef, syn Jana Baltazara, počátkem sedmdesátých let 18. století působil nejprve jako písař u biskupského soudu v Kroměříži a posléze se stal přísedícím soudu, stejně jako jeho otec.
Roku 1771 si Jan Josef půjčil od své sestry Marie Františky provdané z Alfsonu 1 500 zl. a zatížil tím manský statek hypotékou na dobu šesti let – viz. Pergamenová listina pod čarou níže. Protože dluh včas nesplatil, požádal roku 1777 biskupskou kancelář o prodloužení doby splatnosti na dalších šest let.
Důvodem včasného nesplacení hypotéky bylo i to, že byla ves Skalička včetně zámku samého v roce 1773 zpustošena rozsáhlým požárem.
Jan Josef měl jedinou dceru Karolínu Kristinu a tak po jeho smrti roku 1782 skaličské léno přešlo zpět do vlastnictví olomouckého arcibiskupa.

Pergamenová listina vydaná v Olomouci 21. května 1779 z období rodu Schorschů