Aleš KAUER

– výtvarník a básník, narozen v Zábřehu na Moravě. Od roku 2002 žil v Šumperku, kde spoluzakládal Divadelní studio D 123 a zde se inscenačně projevil jako herec i výtvarník. Organizačně se podílel na řadě akcí spojených s poezií. V průběhu roku 2008 iniciuje čtyři poetická setkání šumperských básníků, jimiž zviditelňuje literárních tvůrce tohoto regionu. Následuje představení jejich tvorby v Opavě a Olomouci. Jeho přičiněním vychází almanach Krásný vrch a sborník Proti pohybu korouhve. Vytvá-ří dvanáct obálek měsíčníku Kulturní život Šumperka. Zve na několik básnických performancí: POEsie – večer věnovaný E. A. Poeovi, Dekadent dezert – multimediální setkání a představení básníků z Opavy, Čtení Ruko-pisu Bohumily Grögerové, Dada poezie Kurta Schwitterse v podání Jaromíra Typlta a Pavla Novotného. V roce 2007 založil malé nakladatelství Adolescent.
V polovině roku 2010 se stěhuje do Jihlavy. Zde od roku 2011 realizuje v Divadelním klubu tematické večery zaměřené na poezii (Beat Generation, Václav Havel – básník, Nonsens, Milostná a erotická poezie, Magor, Filip Topol). K tématům se váže buď výstava, nebo koncert. Kromě básníků (Jiří Kuběna, Jaroslav Erik Frič, Petr Borkovec …) se v klubu vystřídala řada kulturních osobností spjatých s poezií (Martin C. Putna, Mar-tin Hilský, Karel Brynda …). V nakladatelství Adolescent se od roku 2010 zaměřuje na bibliofilie s výrazným výtvarným podílem. Tyto artefakty jsou vydávány v počtu několika originálních kusů.
Jako výtvarník klade často důraz na koncepci jednotlivých výstav. Z několika cyklů lze zmínit City (2006 – 08) „…město a člověk v něm. Jeho city uprostřed víru umělého světa, do kterého příroda větrem, deštěm, vegetací i samotným člověkem proniká. Prostupuje město, dotváří ho a harmonizuje.“ (Miroslav Koval). Cyklus Fragile (2011) „Spojení přírodních materiálů (stébla, větvičky, ulity) s produkty civilizace (drát, plast), často doprovázené kresbou a textem…“ (Milan Kratochvíl). V nejnovějším cyklu 50 kreseb pro sníh variuje „několik základních motivů – strom, okno, sněhová vločka, kresby námrazy, otisky ve sněhu – jako by byly výtvarným ekvivalentem haiku. Drobnosti, zastavené okamžiky, které jsou zdánlivě banální, prosté, přesto v sobě skrývají silné emoce. Zdánlivě jen realistické obrazy bez přesahů či symbolů jsou nápovědou k mnohem hlubším vrst-vám, ty však rezonují až za obrazem, ve vnímavém pozorovateli…“ (Petr Čermáček). Ilustroval knížky Černá vzducholoď Jiřího Suchého, Leporelo Jinoch jitřenka vyšívaná projde tvým jablíčkem (na básně Pavla Petra), Ti samí chlapci (knížka pro Jiřího Kuběnu), Krajky Pagu Radka Štěpánka a především své knížky.
Jeho básnická tvorba je dle slov Petra M. Vosáhla „zřetelnou artikulací odvážných přiznání, je ener-gií, která striktně odmítá pouhou jevovost věcí – objektu, tíhne k podstatě, chce okusit plnost.“ „Jednotlivé fragmenty se skládají v celek: například milostná báseň (Plaché oči při milování) jako by znovu a znovu nabíra-la dech, jeho texty tak mají jakýsi implicitní dialogický charakter, či při nejmenším působí značně naléhavě.“ (Marta Ljubková). Elegie Reliéf Atlantiku nesluší suchozemcům (2007) a Atrium (2009) jsou pro zajíkavý hlas, vyslovující jen zlomky pocitů, náhledů, myšlenek, přirovnávány k torzu. Třetí autorská sbírka Emo Book (2011) se v celkovém pojetí výrazně vzdálila od původních dvou knížek. Kauer stále výrazněji maže hranice mezi kresbou a textem. V roce 2011 vydává výbor ze svých autorských knížek pod názvem Dynamika s harmonickou opojností (Kniha Zlín).
Jeho básně, kresby a reflexe jsou viditelné převážně v literárních časopisech, dále pak v rozhlase a na literárních festivalech. Publikoval v Evropské antologii současné poezie Moral bi spet priti a je rovněž zastou-pen v soukromých i státních sbírkách doma i v zahraničí.
Krištof Bohdan