V sobotu 13. září 2014 v 15.00 hodin proběhla na zámku Skalička vernisáž výstavy abstraktních obrazů významné české výtvarnice Kamily Ženaté s poetickým názvem „Každý les má svá tajemství“. Výstava byla součástí doprovodného programu Dnů evropského dědictví 2014, do nichž se zámek Skalička již tradičně zapojuje.

Kamila Ženatá patří mezi výrazné osobnosti současného českého výtvarného umění. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka a během své tvorby se postupně věnovala grafice, malbě, fotografii, videu i instalaci. Její díla byla prezentována nejen v České republice, ale také v zahraničí, například v Německu, Japonsku či Švýcarsku. Ve své tvorbě často propojuje svět přírody, lidské psychiky a vnitřních emocí.

Výstava na zámku Skalička nabídla návštěvníkům soubor abstraktních obrazů inspirovaných krajinou, lesem a skrytými vrstvami přírodního světa. Atmosféra zámecké galerie umocnila poetiku vystavených děl a vytvořila prostor pro zastavení, ztišení i osobní interpretaci jednotlivých obrazů.

Výstava byla veřejnosti přístupná až do 2. listopadu 2014 v prostorách Galerie zámku Skalička.

============================================================================

Kamila Ženatá 

Kamila Ženatá se narodila v roce 1953, dětství a mládí prožila v Čáslavi.
Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1973-79) v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka. Je známa jako umělkyně, která kombinuje své poznání a intuici s cíleným, dlouhodobým zájmem o individuální a sociální paměť, podložené praxí skupinové psychoanalytičky. Zajímají ji sny, paměť, příběhy a emoce, ale především jejich principy a způsoby, jakými ovlivňují naše životní cesty.

Umělecky na sebe výrazně upozornila v roce 2007 konceptem „Nauč se stát na jedné noze“ v pražském Mánesu, v němž zpracovávala témata čínské Knihy proměn. V současné době vytváří hlavně náročné multimediální kompozice. Pracuje s textem, videem, fotografií, obrazem i zvukem. Vystavovala v Německu, Japonsku či Holandsku. Její práce jsou zastoupeny ve sbírkách tuzemských i zahraničních.
(Např. National Gallery of Art / Washington, DC, Národní galerie v Praze / Praha
Alšova jihočeská galerie / Hluboká nad Vltavou, Východočeská galerie v Pardubicích / Pardubice, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Ministerstvo kultury ČR,
Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové).

V roce 2013 byla Kamila Ženatá nominována časopisem Art and Antique mezi 10 nejvýznamnějších osobností ve výtvarném umění v České republice za projekt Ženský dvůr realizovaný v Památníku Terezín a Centru současného umění DOX v Praze.

Kamila Ženatá se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek.
Instalaci v Památníku Terezín staví na paradoxu prostředí a nabízeného obsahu, kontrastu tmy a světla, něžnosti a krutosti. Zhmotňuje konkrétní obrazy naší existence: na dvoře Malé pevnosti proměňuje Prádlo jako mnohovrstevnatý symbol živého dění v symbol ztuhlosti života, tedy na metaforu úzkosti, která brání radostnému prožívání. V dalších částech instalace umístěných v jednotlivých celách někdejší věznice gestapa autorka pracuje i s dalšími, pro ni typickými prostředky; se vše prostupujícím audiovizuálním podkresem a s prorůstáním prostoru formou textových zápisů na zdi.
Závěrečná část instalace, kterou vytvořila z několika tisíc křišťálových slz, jako by uvolňovala transgenerační záznamy, zážitky rodinných traumat, nevědomých strachů a rodových předurčení a rozpouštěla je do transcendentálního rozměru. Skrze toto velké Oplakávání nabízí možnost „spolutruchlení“, hojení emocionálních zranění a proměnu smutku k radosti z bytí.

Kamila Ženatá vytváří výstavní projekty, které navazují plynule jeden na druhý. Uchovává tak nepřetržitou kontinuitu sdělování a procesuální proměny. Aktuálně zpracovávaný projekt inspiruje budoucí, nebo je mu přímo východiskem, v každém novém projektu je obsažena reminiscence toho předešlého. Autorka pojímá témata v širokém celku jako koncept souvislostí, které nabízejí kontext k pochopení daného problému v jeho celistvosti. Zkoumá paměť coby proud nevědomých a zvědomovaných individuálních a kolektivních obsahů, systematicky se zabývá sny.

Od devadesátých let se věnuje psychoanalytické skupinové psychoterapii a arteterapii. Kamila Ženatá je hostující členkou České společnosti pro psychoanalytickou terapii, vede uzavřené skupiny, které pracují kontinuálně v na sebe navazujících setkáních, pořádá workshopy pro širokou veřejnost (např. Centrum současného umění DOX, Praha).
Kamila Ženatá se vyjadřuje i literárně. (Kamila není doma, Vltavín 2001, Obrazy z nevědomí, Portál 2005, 2.patro, Houdek 2009, Kačenka hledá lásku, Divus, 2011).

Kamila Ženatá žije a pracuje v Praze.

============================================================================

Kamila Ženatá – výstavy
Samostatné výstavy:
2013
Centrum současného umení DOX, Praha 7 /CZ/, Ženský dvůr – část II / The Women’s Yard – part II
Památník Terezín, Malá pevnost (Ženský dvůr) /CZ/, Ženský dvůr – část I / The Women’s Yard – part I
2011
Centrum pro aktuální umění – Galerie Prádelna – Praha, Bohnice /CZ/ –
Roll Over All / Roll All Over, Lilith
Komunikační prostor Školská 28 – Praha /CZ/ – Pick up Your Phone
2009
Galerie 5. patro – Praha /CZ/ – 2. patro
2007
Výstavní síň Mánes – Praha /CZ/ – Nauč se stát na jedné noze
České Centrum – Tokio /Japonsko/ – Twilight
2006
České Centrum – Stockholm /Švédsko/ – Jungle
Foyer Dreikönigskirche – Dresden /D/ – Im Innerem
2005
Galerie zur grünen Tür – Uznach /Švýcarsko/
Galerie Slováckého muzea – Uherské Hradiště /CZ/
Centrum de Boskant – Den Haag /NL/
2004
Galerie Václava Špály – Praha /CZ/ – Uvnitř
2003
Galerie zur grünen Tür – Uznach /Švýcarsko/ – Zahlédnutá krajina
2002
Galerie Vltavín – Praha /CZ/ – Barva
2001
Galerie zur grünen Tür – Uznach /Švýcarsko/ – Liebe ist grün
Galerie Nová síň – Praha /CZ/ – 2 lidé, 1 obraz
1998
Alšova Jihočeská Galerie – České Budějovice /CZ/ – Nebe ze mě
Galerie moderního umění v Hradci Králové – Hradec Králové /CZ/
1997
Galerie Vltavín – Praha /CZ/
Galerie Mladá fronta – Praha /CZ/ – Was macht meine Farbenpalette?
1996
Galerie Weisses Häusle – Hechingen /D/
1994
Galerie de Gang – Delft /NL/
1993
Galerie Am Schlachthaus – Tübingen /D/
1992
Galerie Vltavín – Praha /CZ/ – Návštěva u kouzelníka
Galerie Groll – Naarden /NL/

Výběr ze skupinových výstav
2013
Logografowie/ Logographers – Opole, Galerie současného umění – Polsko
2011
Dům umění – Brno /CZ/ – Videokemp
2009
DOX Centrum současného umění – Praha /CZ/ – 14S

============================================================================

Slova autorky k výstavě na Skaličce

Prostor lesa je svébytným prostředím.

Tajemná, všeprostupující síla splétá neviditelné předivo, propojuje zemi a vše zemské, nebe a vše nebeské. 

Všechny stabilní systémy, ke kterým les patří, udržují homeostáze, přizpůsobují růst daným podmínkám nebo mění své strategie podle vnějších situací.

Dynamická stabilita vnitřního prostředí organismu představuje jednu ze základních podmínek života.  

Známý britský chemik a ekolog James Lovelock vyslovil hypotézu Gaia, podle níž je i celá planeta jakýsi superorganismus, který zajišťuje stabilní podmínky pro život díky celkovým homeostázím. Udržuje stálou teplotu tím, že mění své albedo, míru absorpce slunečního záření.

Při studiu projevů a funkcí živých organismů se hovoří o homeostatických mechanismech či procesech. U  člověka jsou řízeny z nižších mozkových center (hypotalamu), jsou vrozené a zprostředkované činností nervové soustavy. Specifickou složkou těchto mechanismů jsou psychické procesy (emoce jako indikátory porušené homeostázy).

Homeostáze chápeme jako proces neustálého obnovování rovnováhy v přírodě, kterým ekosystémy živé přírody včetně biosféry působí autoregulačně na oběh látek a tok energií, vychylovaný z optimálně rovnovážného stavu nejrůznějšími vlivy a popudy, včetně zásahů člověka.

Toto vše byl důležitý popis reality lesa.

Následuje další důležitý popis reality lesa.

V lese žijí skřítci, trpaslíci, hejkalové, víly, duchové vod, trav a temnoty, mužíci, žínky, bludné kořeny, trollové, obři, kamenní giganti, báby kořenářky, šamani, indiáni, loupežníci, bludičky, světlušky, stíny, světla, šelmy, motýli, brouci, ptáci, lišky, vlci, medvědi, mravenci, bledule a houby.

Les je v symbolické řeči naše nevědomí.